Maxi sukně pro princeznu, které nevadí, když jí bude prosvítat spodnička

Na základce jsme se ségrou bývaly v holčičím kolektivu dost oblíbené. Překvapivě taťkovou zásluhou. Taťka kdysi závodně tančíval a z nějakého důvodu si nechával kostýmy svých tanečních partnerek. A taneční kostýmy ze sedmdesátých let, to byla šílená jízda plná rozparků, flitrů a žvejkačkových barev. Dvě krabice s těmito vysloužilými tanečními hadříky se proto účastnily každé dětské narozeninové oslavy. Půlka holek se vždycky převlíkla za princezny a druhá za latinskoamerické fuchtle, daly jsme si dort, připily si Rychlými špunty a pak všude rozházely konfety. Jo jo, na neplnoletý žáby jsme to uměly roztočit líp než na oscarové afterparty. A ani jsme nemusely šňupat lajny. Tahle maxisukně je zřejmě taky jedním z těchto taťkových tanečních skalpů. I když si marně lámu hlavu, jaký tanec kromě ploužáku v ní byla dotyčná schopna předvést, protože je fakt hodně dlouhá – konkrétně 108 cm. Někdo (asi ségra) na ni amatérsky našil dvě jakože ramínka, takže ji teoreticky můžete nosit jako hodně průsvitný šaty, do kterých vleze i tělo velikosti HR (Helena Růžičková). Ale dá se to odstřihnout nebo vypárat. Nebo předstírat, že to tam vůbec není. Ještě ta gumička v pase už nepruží jako pružívávala v 70. letech. Ale úplně v pohodě vám tam navlíknu novou a pruživou, ať nějak zabiju čas, který nemám. A berte to spíš jako něco, co si vezmete na firemní vánoční večírek nebo Halloween party a ne na pondělní poradu. Taky dávejte bacha, co si pod to oblíknete, protože ta průsvitná látka na vás práskne úplně všechno – babiččiny bombarďáky, stahovací kalhotky i to kilo, co jste nedávno nabraly. Tak jedině, že by to prádlo bylo v tělové barvě. Nebo do toho jděte naostro (ale nezapomeňte se oholit).